„Deruluft“ první provozovatel pravidelné letecké dopravy v SSSR.
Prvním provozovatelem pravidelné letecké dopravy na území SSSR nebyl žádný z předchůdců Aeroflotu, jak by se předpokládalo, ale velice zajímavá rusko-německá akciová společnost „Deruluft“.
Německo-ruská společnost pro leteckou dopravu „Deruluft“ (Deutsch-Russische Luftverkehrgesellschaft neboli DERULUFT) vznikla začátkem dvacátých let na základě iniciativy Sovětského svazu. Vzhledem k předpokládanému nárůstu diplomatické, ekonomické a vojenské spolupráce s Německem bylo pro SSSR velice důležité vytvořit spolehlivý dopravní kanál pro zajištění především diplomatických styků s Berlínem.
Rychlík na trati Moskva – Berlín jel v té době 110 hodin. Kromě toho, jel částečně přes území Polska, se kterým nebyly v té době vztahy příliš přátelské. Celní prohlídky na hranicích silně ztěžovaly přepravu tajných zpráv a nákladů.
V roce 1921 zahájil na základě příkazu Rady národních komisařů vedoucí obchodního zastoupení v Berlíně B. S. Stomonjakov rozhovory s tehdy největší německou leteckou společností „Aero-Union“, která byla vytvořena na základě iniciativy známých německých průmyslových a obchodních společností AEG, Hamburg-America Line (Hapag), Zepelin, Metallwerke. Rusko navrhlo zorganizovat společnou leteckou linku pro dopravu diplomatické pošty a diplomatických kurýrů z Moskvy do Königsbergu. Zbytek cesty do Berlína by diplomatičtí kurýři absolvovali rychlíkem. Cesta by tak zkrátila z původních 110 na 24 hodin. Ruská strana by na sebe vzala všechny náklady spojené s leteckou částí trasy plus 15 % by doplácela na celkový přepravní tarif. Rovněž by ruská strana uhradila polovinu nákladů spojených s vytvořením nové společnosti.
Takové podmínky byly pro německou stranu velice výhodné a 8. září 1921 se objevila smlouva o vytvoření „Deruluftu“. 13. prosince byla smlouva podepsána sovětskou vládou. Již tehdy bylo na přímý pokyn Lenina do Berlína převedeno 250 tisíc rublů na zformování počátečního kapitálu a nákupu letadel.
Podle smlouvy získával „Deruluft“ exkluzivní právo na provozování leteckého spojení mezi Ruskem a Německem. Sovětské Rusko povolovalo společnosti bezplatné využívání ploch pro letiště a pomocné služby, a také jí dávala právo na bezcelní dovoz z Německa zařízení potřebných pro zajištění leteckého provozu. Smlouva byla podepsána na pět let.
Sovětská vláda v rámci smlouvy zakoupila v Holandsku deset letadel Fokker F-3.
Fokkery dostaly imatrikulační značky RR1 až RR10 (písmena RR znamenala Ruská republika). Později byla část těchto letadel zapsána do německého rejstříku se státním označením D.
Společnost tvořilo 8 pilotů (z nich dva byli Rusové) a šest palubních mechaniků. Létat se mělo každým směrem dvakrát týdně po trase Moskva (Ústřední letiště) – Smolensk – Kovno (nyní Kaunas) – Königsberg (Kaliningrad) a zpět.
První letadlo společnosti „Deruluft“ RR1 přiletělo do Moskvy z Königsbergu večer 30. dubna 1922. Řídil je německý pilot E. Just a na palubě byli ruští letci, kteří absolvovali výcvik.
Oficiálně byla linka otevřena následující den 1. května 1922.
Tentýž den večer přiletěl druhý letoun „Deruluftu“ a 2. května přivezl další Fokker kurýra a diplomatickou poštou z Německa. Následující den již podle letového řádu odstartoval hrdina občanské války pilot I. F. Vojedilo k pravidelnému letu z Moskvy do Königsbergu. První letecká linka na ruském území tak zahájila svoji činnost.
V roce 1922 „Deruluft“ uskutečnil 100 letů, na kterých přepravil 1047 kg pošty a 338 cestujících.
V příštím roce se již v obou směrech létalo třikrát týdně. Podél trati byly vytvořeny meteorologické stanice, které podávaly zprávy o počasí. Létalo se pouze v letním období a to od 1. května do 31. října. Problém v zimním období představoval sníh na ruských letištích. Tam se musel používat lyžový podvozek, ale v Königsbergu sníh zpravidla nebyl a na lyže se tam přistávat nedalo.
Velký problém také představovalo jarní tání, kdy například letiště v Kaunasu nebylo možné použít pro přistání a letadla musela brát 100 kg paliva více na úkor obchodního zatížení a mezipřistání vynechávat.
Od roku 1924 se létalo každý den kromě neděle. Letadla začala stále častěji převážet kromě státních úředníků i soukromé osoby. Letenka pro ně stála kolem 70 rublů. „Deruluft“ se tak stal nejen společností, která provádí poštovní přepravu plně dotovanou sovětskou vládou, ale skutečnou obchodní organizací. Ve spojitosti s tím vzal na sebe část provozních nákladů na zabezpečení letecké linky německý partner a sovětská vláda snížila její dotování na 70%.
Let z Königsbergu do Moskvy trval přibližně 8,5 hodin.
V srpnu 1925 oslavili v Moskvě i Belíně první milion nalétaných kilometrů na lince „Deruluftu“. V té době společnost představovala již dostatečně velkou organizaci. Na linkách létali čtyři ruští piloti a pět německých. Tři z nich – Vojedilo, Štolbrok a Hofman nalétali již po 100 000 km. Dále létalo pět německých a tři ruští palubní mechanici. Kromě letového personálu pracovalo při obsluze letů v Moskvě a Königsbergu dalších 55 dělníků a úředníků. Nevelké skupiny pracovníků se také nacházely na průletových letištích ve Smolensku a Kaunasu. Počet přepravených cestujících stoupl z 399 v roce 1924 na 1322 v roce 1925 a pravidelnost provedení letů dosahovala 95%.
V roce 1926 vznikla v Německu letecká společnost „Lufthansa“, která pohltila všechny menší letecké dopravce včetně „Aero Union“. „Lufthansa“ se stala na základě toho novým německým představitelem „Deruluftu“. Vzhledem k tomu, že začala provozovat letecké spojení mezi Berlínem a Königsbergem, vzlikla u „Deruluftu“ možnost uskutečňovat komplexní letecké spojení mezi hlavními městy Německa a SSSR. V srpnu 1926 se „Derulut“ stal členem mezinárodní organizace letecké dopravy.
V oficiální zprávě, která hodnotila pět let činnosti „Deruluftu“, se uvádělo, že za uvedené období bylo nalétáno kolem 1 750 000 kilometrů a uskutečnilo se kolem 2000 letů. Nedošlo k žádné katastrofě, kdy by byli na palubě cestující a nebyla řešena ani jedna stížnost na ztracený náklad nebo poštu. Pravidelnost letů, zvláště v roce 1926, je prakticky vzorová a může konkurovat s nejlepšími světovými leteckými společnostmi.
V roce 1926 vypršela platnost smlouvy o „Defuluftu“. Nehledě na výborné výsledky činnosti společnosti panovaly v SSSR rozdílné názory na prodloužení smlouvy. V polovině dvacátých let nebylo již Německo jediným partnerem SSSR na západě. Aktivně se začaly rozvíjet vztahy i s jinými státy – Francií, Itálií, USA. Náklady na provozování linky byly značné. Jen v roce 1924 zaplatila vláda SSSR za přepravu „Deruluftem“ 100 tisíc USD.
Kromě toho podle mínění OPTU (Объединенное госуарственное политическоу управление – Spojená státní politická správa), což byl orgán pro otázky státní bezpečnosti, německý personál „Deruluftu“, který tvořili v převážné většině bývalí vojenští piloti, byl zpozorován při špionážní činnosti a pašování zboží, a pomáhá vytvářet kontakty mezi protisovětsky naladěnou ruskou emigrací v Německu a jejími příznivci v SSSR. Výsledkem toho bylo, že němečtí piloti, pokud letěli nad sovětským územím, byli pozorně sledováni. Sovětské letectvo postavilo speciální pozorovací posty, které sledovaly, aby letadla přelétala hranici v přesně určeném prostoru a letadla se neodkláněla o zadané trasy. Bylo zakázáno fotografování z letadel. Hned po překročení hranice se musel v malé výšce prolétávat kontrolní bod.
Nakonec bylo rozhodnuto smlouvu prodloužit. Rozhodujícím se ukázal být názor Ministerstva zahraničí, které konstatovalo, že přerušení leteckého spojení mezi SSSR a Německem by přineslo negativní dopad v samotném Německu a za jeho hranicemi. Kromě toho z celé řady hledisek vojensko-technického a kulturně politického charakteru bylo třeba tuto linku, která již měla tradici, udržet.
V lednu 1927 byla podepsána smlouva o pokračování činnosti „Deruluftu“ na nové pětileté období. Řediteli společnosti se opět stali A. S. Davydov ze sovětské strany a Fette za německou. Představenstvo společnosti se skládalo z 12 osob včetně předsedy Rady civilního letectví SSSR Alksnise a ředitele Lufhansy Mernela.
Hlavní změna oproti předcházející smlouvě spočívala v nových podmínkách dotování letecké linky. Jestliže začátkem dvacátých let byl iniciátorem vytvoření linky Sovětský svaz a bral na sebe prakticky všechny náklady, Němci měli v tomto novém období na existenci „Deruluftu“ minimálně stejný zájem jako SSSR. Lufthansa hledala cesty, jak se dostat na Dálný východ, k Japonsku a Číně. Trasa Berlín – Moskva se mohla stát základem pro vytvoření leteckého spojení s těmito státy. Na základě toho Lufthansa vyčlenila na podporu „Deruluftu“ 165 tisíc USD ročně, zatímco SSSR jen 110 tisíc USD za rok.
Brzy po podepsání nové smlouvy (přesněji prodloužení staré) vyměnil „Deruluft“ zastaralé Fokkery za šestimístné Dorniery Merkur. Pro zvýšení počtu cestujících byla také změněna trasa. Letouny začaly létat přes Rigu, což bylo v té době daleko větší město než Kaunas.
V roce 1927 se čas letu z Moskvy do Berlína zkrátil na 15 – 16 hodin. Bylo to hlavně díky tomu, že Lufhansa začala létat na úseku Königsberg – Lipsko – Berlín i v noci. Pro noční lety byly podél trati umístěny po 25 – 30 km světlomety a po každých 5 – 8 km červená signální světla.
Na základě iniciativy „Deruluftu“ byla v roce 1928 otevřena nová linka, která spojovala Leningrad – Revel (Tallinn) – Rigu. Pro tuto linku si „Deruluft“ pronajal u Lufthansy tři letadla Junkers F-13. Úsek Leningrad – Revel byl dotován sovětskou vládou a úsek Revel – Riga dotovala Lufhansa. Tato linka umožnila spojit Leningrad se sítí evropských leteckých spojů a snížit čas potřebný pro cestu do Berlína z 56 hodin vlakem na 12 hodin letadlem. První mezinárodní let se uskutečnil 7. června 1928 a pilotoval A. J. Ivanov.
Po otevření linky Leningrad – Riga vzrostl počet přepravených cestujících „Derulurtu“ na 2510 ročně. V roce 1928 kromě toho přepravili ještě 28 tun nákladů a pošty. Ve společnosti tou dobou pracovalo 10 pilotů, čtyři němečtí a šest ruských.
Od roku 1930 se začalo létat i v neděli. Merkury byly pro zimní období modernizovány, byly vybaveny zakrytou kabinou pilota a zlepšeným ohřevem.
V roce 1932 byla smlouva o sovětsko-německé letecké společnosti prodloužena na dalších pět let. V té době již „Deruluft“ převážel 4366 cestujících a 105 tun nákladu za rok. To představovalo přibližně 20% celkového objemu letecké přepravy v SSSR.
V příštím roce byl letadlový park společnosti rozšířen o tři německé desetimístné letouny
Rohrbach Ro.VIII Roland a o tři sovětské devítimístné letouny ANT-9. Tyto celokovové stroje s velkou a pohodlnou kabinou cestujících poskytovaly daleko větší pohodlí, než dříve používané stroje „Deruluftu“.
V roce 1933 byly linky „Deruluftu“ opět reorganizovány. Společnost nyní létala na dvou linkách do Berlína. První měla trasu Moskva – Velikije Luki – Kovno – Königsberg – Berlín a byla dlouhá 1682 km. Druhá linka probíhala po trase Leningrad – Tallinn – Riga – Königsberg – Berlín a měřila 1586 km. Díky použití nových spolehlivějších letadel, zlepšení práce letištních služeb a letištního vybavení bylo dosaženo prakticky celoročního provozu. V zimním období se používaly na některých úsecích lyžové podvozky. To všechno vedlo k prudkému nárůstu přepravních objemů. V roce 1934 letadla „Deruluftu“ přepravila 13 935 cestujících, 267 tun pošty a 1439 tun různých nákladů.
Nehledě na zhoršení vztahů s Německem po nástupu Hitlera k moci, „Deruluft“ existoval až do konce platnosti smlouvy, tedy do roku 1937. V té době již původní Merkury a Rolandy nahradily moderní sedmnáctimístné Junkersy JU-52/3m. Ty však nelétaly dlouho. Koncem roku 1936 se Rada národních komisařů SSSR rozhodla neprodlužovat smlouvu na nové pětileté období. Oficiální likvidace společnosti proběhla 23. srpna 1937.
„Deruluft“ fungoval více než 15 let. To bylo více než jakákoliv jiná sovětsko-německá společnost. Linka Moskva – Königsberg byla první pravidelná letecká linka v SSSR a zároveň první mezinárodní linka. V té době to byla hlavní letecká cesta na západ, byla spojujícím prvkem mezi vnitřní a evropskou sítí letecké dopravy.
Existence „Deruluftu“ sehrála důležitou roli v rozvoji technického zabezpečen civilního letectví SSSR. Zkušenosti této společnosti byly využity v organizaci leteckého provozu, přesnosti a včasnosti provedení údržbových prací. Od „Deruluftu“ byla například do sovětského civilního letectví zařazena předletová příprava a technická kontrola před letem. Ta měla bezprostřední vliv na zvýšení bezpečnosti letů.
Podle historických materiálů zpracoval Pol.
Použitá literatura a zdroje:
Н. А. Котов: История гражданской авиации России- «Санкт-Петербургский госудaрственный университет гражданской авиации – учебное пособие» – Санкт-Петербург 2007
И. С. Бакланова, О. Д. Гагарина – История авиации и космонавтики – Часть 1. Возникновение и развитие отечественной гражданской авиации (1 половина XX века) (МГТУ ГА)
Internetové zdroje: