Kapitoly z historie ruského (sovětského) letectví – Aeroflot a jeho stroje.
Junkers F-13.
Jak jsme zjistili z historického přehledu, byla jako předchůdce Aeroflotu 17. března 1923 založena Ruská akciová společnost Dobrovolného letectva „Dobrolet“. Ta v dobrovolné sbírce shromáždila k 10. červnu 1923 500 000 rublů ve zlatě na nákup letadel. Vzhledem k tomu, tuzemská výroba dopravních letadel se teprve rodila, objednalo vedení Dobroletu v moskevském zastoupení firmy Junkers 14 nejmodernějších dopravních letadel Junkers F-13. 15. července 1923 byly Dobroletu dodány první čtyři objednané letouny. Hned nato byly nasazeny na první pravidelnou linku Moskva – Nižní Novgorod.
Junkers F-13 byl prvním letadlem na světě, které bylo vyvinuto jako ryze dopravní letadlo. Jeho projektování bylo zahájeno v prosinci 1918. Hlavním konstruktérem byl Otto Reuter. Když konstrukční práce byly v plném proudu, bylo rozhodnuto zvýšit počet cestujících na 4. To si vyžádalo zvětšení rozměrů trupu. Nově bylo vyprojektováno i křídlo s tlustým profilem, což umožnilo do něho umístit palivové nádrže. Trup tak získal větší možnosti pro rozmístění cestujících a nákladu. Letoun byl nejdříve označován jako J-13 poté se ustálilo označení F-13. Jednomotorový stroj byl vybaven motorem Mercedes DIIIa o výkonu 159 koní/117 kW.
Stavba prototypu začala 3. února 1919. Nehledě na chaos, který tehdy panoval v Německu, práce na něm probíhaly bez větších problémů. Byl dokončen 31. května. První let vykonal pilot Emil Monz 25. června 1919. Zkoušky probíhaly úspěšně, tomu napomohla montáž výkonnějšího motoru BMW IIIa. Nový motor měl výkon 185 koní/136 kW. Již v červenci získal certifikát, který umožňoval jeho nasazení na dopravních linkách.
Všechno ale nešlo úplně hladce. Tři dny po prvním letu byla podepsána Versailleská mírová smlouva, která určovala silné restrikce na výrobu letadel v Německu. Omezovala jednak počty vyrobených letadel, ale také zakazovala výrobu konkrétních typů. Junkers F-13 byl na tomto seznamu. Dále byl zakázán export německých letadel.
Východisko ze složité situace se podařilo najít díky objednávkám amerického podnikatele Johna M. Larsena. První smlouva s ním byla podepsána již v listopadu 1919. Aby bylo možné obejít tvrdé podmínky Versailleských omezení, vymysleli američtí a němečtí podnikatelé fintu. Letadla byla převážena v rozebraném stavu do USA, tam byla zkompletována a prodávána jako výrobky americké firmy Junkers-Larsen Aircraft Co pod označením Junkers-Larsen JL-6. Tímto způsobem bylo dodáno 25 letadel. Od roku 1920 je používala U.S. Air Mail a několik společností v USA a Kanadě.
Letadlo upoutalo pozornost i dalších vítězných mocností. Za účelem splácení reparací bylo vyrobeno 23 letadel. Sedm z nich dostala Francie, po pěti Velká Británie a Itálie a po třech Belgie a Japonsko. Skutečný život pro letadlo začal až v roce 1922, kdy byly odvolány nejpřísnější Versailleské sankce. Letadlo začaly objednávat německé společnosti. První byly Danziger Lufpost a Lloyd Ostflug. Objednávky se hrnuly i z jiných států. Objem výroby se zvyšoval a dosáhl maxima v roce 1925, kdy bylo vyrobeno 68 letadel. Junkers F-13 se stal nejmasovějším dopravním letadlem první generace. Za deset let jeho výroby bylo dodáno 314 letadel.
Montáž F-13 neprobíhala pouze v Německu a USA. Podle údajů leteckého historika V.B. Šavrova bylo v SSSR v dílnách společnosti Dobrolet postaveno 5 letadel ze sovětských materiálů (nesly název PS-2). Celkově bylo v SSSR provozováno 49 letadel tohoto typu. První provozovala tři pronajatá letadla společnost Aviakultura, která v roce 1922 dva měsíce létala zkušebně na lince Moskva-Nižnij Novgorod u příležitosti probíhajícího Všeruského veletrhu. Od roku 1923 létají letadla u společnosti Dobrolet. Do začátku třicátých let byl Junkers F-13 hlavním typem letadla provozovaným touto společností.
Letadlo operovalo na všech kontinentech, ve všech klimatických oblastech. Provozoval jej rekordní počet leteckých společností a udrželo se také rekordně dlouhou dobu v provozu – do začátku čtyřicátých let. Za dobu jeho provozu došlo k 39 nehodám, ale pokud se vezme v úvahu počet vyrobených kusů a celková doba provozu, dá se říci, že jeho nehodovost byla pro dané období nejnižší ze všech tehdy používaných typů. Zásluhu na tom má celková koncepce. Dolnoplošník s tlustým křídlem garantoval pohlcení hlavního nárazu při nouzovém přistání právě křídlem. Další části konstrukce bývaly poškozeny zpravidla minimálně. Pokud došlo k nouzovému přistání na vodu, křídlo fungovalo částečně jako plovák.
Letoun byl celkově velice obchodně úspěšný. Poskytoval vysoké pohodlí pro cestující, kteří cestovali v uzavřeném vytápěném salónu, který vzbuzoval dojem vlakového kupé první třídy. Letadlo bylo jednoduché na údržbu. Díky celokovové konstrukci byly jeho předepsané prohlídky méně časté oproti letadlům s plátěných potahem. Celkově vykazoval dobrou spolehlivost. Jeho celkové provozní náklady tak byly oproti jiným typům nižší, ačkoliv jeho pořizovací cena byla 1,5 až 2 krát vyšší než cena jeho nejbližších konkurentů. Použité konstrukční metody a některé prvky konstrukce byly používány firmou Junkers ještě několik dalších desetiletí.
Konstrukce letadla.
Celokovový dolnoplošník klasického tvaru.
Trup má obdélníkový průřez na horní straně zaoblený. Příhradová konstrukce má potah z vlnitého plechu. V přední části je motorové lože, za ním kabina pilota. Za ní je kabina pro 4 cestující, tvořená dvěma řadami po dvou sedadlech. Do kabiny posádky i cestujících se vcházelo bočními dveřmi, které byly umístěny mezi první a druhou řadou sedadel cestujících.
Samonosné křídlo má tlustý profil. Jeho konstrukce je tvořena příhradovou trubkovou konstrukcí s potahem z tenkého vlnitého duralového plechu.
V závislosti na verzi letadla byly montovány různé motory: BMW IIIa – 185 koní/138 kW, BMW IV 317/235 a nejsilnější BMW V 358/265. Gnome Rhone Jupiter IV – 480/356 a další. Všechny poháněly dvoulisté vrtule, které byly nejdříve dřevěné, později kovové.
Ocasní plochy byly jednoduché a měly klasický tvar.
Podvozek měl dvě hlavní podvozkové nohy s jedním kolem a ocasní ostruhu. Byly využívány často i jiné typy podvozku, letadla byla vybavena plováky nebo lyžemi.
Technická data:
| Modifikace | Junkers F – 13 |
| Rozpětí křídla, m | 14,47 |
| Délka, m | 9,6 |
| Výška, m | 4,1 |
| Plocha křídla, m2 | 34,50 |
| Hmotnost, kg | |
| Prázdného letadla | 950 |
| Normální vzletová | 1650 |
| Typ motoru | BMW IIIa |
| Výkon, koní/ kW | 185 /138 |
| Maximální rychlost, km/h | 170 |
| Cestovní rychlost, Km/h | 140 |
| Dolet, km | 1400 |
| Dostup, m | 4000 |
| Posádka | 2 |
| Užitečné zatížení: | 4 cestujících |
Podle historických materiálů zpracoval Pol.
Použitá literatura a zdroje:
В.Б. Шавров: История конструкций самолетов в СССР до 1938 года – Машиностроение 1986 г.
V. Němeček: Atlas letadel – jednomotorová dopravní letadla – NADAS 1990
Издательство ДОСААФ: Самолеты страны советов – Москва 1974
Internetové zdroje:
Уголок Неба – большая авиационная энциклопедия- www.airwar.ru
www.dishmodels.ru